VELKÉ ZDRAVOTNICE
Dost jsme se bály. Pět hodin ve vlaku, v Brně najít správnou zastávku autobusu a vydat se do malé vesničky s názvem Obůrka u Blanska.
A co nás čekalo?
První víkend by velmi náročný: začali jsme hned po příjezdu. Jedna přednáška střídala praktické cvičení, poté zase teorie, tu střídalo jídlo, minimum spánku a od rána znovu a znovu dokola přednášky a praktické zkoušky. V neděli nás čekala asi ta nejnáročnější zkouška – praktika v plaveckém bazéně.
Bylo to VELMI náročné nejen po fyzické ale i po psychické stránce (Třeba pro mě, musela jsem se vypořádat s fóbií z hloubky a z neznáma pod vodou...), ale všichni jsme to nějak zvládli.
V neděli jsme se se Zuzkou vrátily hoodně pozdě a úplně vyčerpané.
A za čtrnáct dní jsme se vydaly na Moravu znovu. Tentokrát na Kaprálův mlýn.
TAKOVÁ nádhera – kolem jen les a les a..les :)
Tento víkend byl tak stokrát náročnější než ten předešlý. Tentokrát to bylo hlavně o praxi. A tou největší, závěrečnou praktickou zkouškou byla akce v terénu.
Bylo to nepředstavitelný....
V neděli jsme si napsali testík (naprostá brnkačka oproti předešlé praktické zkoušce) a za nedlouho bylo slavnostní předávání certifikátů. A pak se jelo domů.
Ve vlaku, nedšené, unavené, plné zážitků a pyšné jedna na druhou jsme odjížděly z Kaprálova mlýna zpátky domů, do Ústí.
Jsme prostě nejlepšejší! :D